NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Felony“ od amerických EMMURE není nic extra složitého. Pomalejší tempo provází podladěné, sekané kytary a jednoduchá, ale zato drtivá rytmika. To tu samozřejmě bylo již mnohokrát. EMMURE však trochu vyčnívají z davu. Za prvé vládnou impozantní živočišnou neurvalostí a za druhé se snaží vzkřísit trochu zapomenutou „groove-HC-metal“ kombinaci koketující s hiphopem. Kapela čerpá inspiraci ze staré školy „nového“ metalu, jak jej kdysi začali hrát KORN, HELMET, ale třeba také i STUCK MOJO nebo CLAWFINGER. Tento základ EMMURE zahustili, přitvrdili a doplnili o nějakou tu současnou modernu. Jak sekerou tesané riffy a špinavý břinčivý zvuk vhodně doplňuje dostatečně agresivní štěkot, který frontman Frank občas vymění za téměř raperské deklamování. Album je sevřený celek, ze kterého žádné měkké nebo progresivní parády nevyčuhují a pouze výjimečně probleskne nějaké to sólíčko nebo melodický vokál. Většina skladeb je kratší stopáže, jedou si v podobném tempu a dominantní je ona syrová divokost, kterou by mohli závidět nejedni „sludge“ nebo „deathcore“ drsňáci. EMMURE si to zkrátka nijak nekomplikují a místo klenuté kompozice raději uštědří tvrdou ránu mezi oči, což však má spolu s jejich ležérním výrazem a frajerskou naštvaností svoje kouzlo. Nejvíce zábavné se jeví kusy „First Impressions“ nebo pomalé ničící kladivo „You Sunk My Battleship“, které asi nejlépe zachycují jednoduchost a efektivitu kapely, od které je „Felony“ už třetím albem. S přimhouřeným okem tedy můžeme ještě mluvit o slibné rozjeté naději a sledovat, jestli kapela dokáže svůj potenciál v budoucnu rozvinout, nebo zmizí v propadlišti dějin.
6,5 / 10
Speaker Of The Dead (2011)
Felony (2009)
The Respect Issue (2008)
Goodbye To The Gallows (2007)
The Complete Guide To Needlework (EP) (2006)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.